První kapitola je taková nic moc, ale člověk si ji musí přečíst, aby se vyznal v následujících kapitolách.
Přeju pěkné počtení všem, kdo na tenhle blog narazí.
Legenda o Prvních
Profesorka Deiela Con Pyre, přezdívaná Démonka ze sirotčince, neznala svou rodinu a odjakživa žila ve škole. Nejdřív se tam učila, pak pracovala jako uklízečka a nyní je z ní postarší profesorka. Je hodně oblíbená. Dnes má první hodinu prvňáčky a hodlá jim přečíst Legendu o Prvních, nejstarší legendu na světě. Je to povinné, musí ji znát úplně každý. Nikdo neví, jestli je celá pravdivá, a proto ji většina vědců označuje za výmysl. Profesorka Deiela jí věří. A to je podle ní hlavní - věřit.
Všichni prvňáci se usazují do lavic, profesorka se postaví před tabuli a s knihou v hubených rukách začne předčítat:
"Tak ticho a poslouchejte! Legenda o Prvních.
Mladá dívka jménem Corrat svižně kráčela po cestě z písku. Padal hustý déšť a blesky o sobě dávaly vědět náhlým pronikavým světlem a mocným hromem.
'Počkej, nechoď, uhodí Blesk,' pitvořila se Corrat po svém bratrovi. Pochybovala o jeho schopnostech, zastávala názor, že věštění budoucnosti je absurdní a nemožné. To ještě nevěděla, že její bratr je Prvním. Věštcem. Bohužel byl taky jediným Prvních, jehož jméno nikdo nezná.
Corrat šla dál a ocitla se na kraji lesa - před mýtinou. Nedbala na bouři ani na bratrovo varování, pokračovala v chůzi a v půli cesty přes mýtinku ji zasáhl blesk. Corrat na místě zemřela a proměnila se, aby se mohla znovu zrodit. Když se probudila, byla bílá jako sníh, oči měla černočerně temné a kolem ní kroužily úlomky Ledu Vampů. Ano, Corrat byla první Vamp na světě," usměje se profesorka na žáky. "Mýtina se změnila v souvislou plochu ledu, který nikdy neměl neroztát. Corrat se stala Prvním a na zamrzlé mýtině si postavila pevnost. Neměla krev, a proto se jí musela živit. Dokázala ovládat blesky a dnes to díky ní dokáže každý Vamp. A jelikož zvládla ovládat i led, Období mrazu se přejmenovalo na Corrat.
Jedna z Corratiných sester - Leolias - nikdy neprožila bezesnou noc. Dokázala u lidí vyvolávat iluze a měla i další schopnosti. Od obyčejných lidí se lišila i vzhledově. Plavé vlasy se jí zelenkavě leskly, oči byly nepřirozeně velké, uši měla protáhlé a oproti ostatním mnohem špičatější. Nescházela jí oslnivá krása, ale přenádherný byl každý z jejích sourozenců. Leolias se též narodila jako jedna z Prvních. Leolias, Strážkyně Noci.
Leoliasin bratr Somini miloval vodu," pokračuje profesorka. Je ráda, že dál nemusí číst o Strážkyni. Strážci Noci byli z Démoního impéria vykázáni už hodně dávno. A je zakázané překračovat hranice.
Profesorka se nadechne. "Každý den si chodil zaplavat. Jednou se však pustil příliš daleko a smetla ho přílivová vlna. Jako jeho dvě sestry zemřel, proměnil se a stal se Prvním. Somini je předek Artalinského neboli Vodního lidu, a tudíž nemohl žít mimo vodu. Bylo po něm pojmenováno naše moře, Sominijské." Dál profesorka Deiela pokračuje mnohem veseleji, půjde přeci jen o její rasu. No, skoro.
"Somini měl ještě dvě sestry. Salamande a Ovani. Ovani byla Člověk a nemyslete si, že Člověk k Prvním nepatřil. Jediná nezemřela, protože jako Člověk se nemusela nijak měnit. Ovani se narodila s vůdcovskými a diplomatickými schopnostmi a to byly její zvláštní dary.
Salamande..." Deiela se zazubí a sklání se blíž ke knize. "Ta byla sebevědomá a plachá, odvážná a bázlivá, všechno dohromady, ale především si vždycky vedla svou. Taky hodně riskovala. A tak se stalo, že skončila v plamenech nechtěně založeného lesního požáru. Zesnula a proměnila se. Salamande se ze všech Prvních změnila nejvíce, protože se z ní stal Daemon," vyslovuje profesorka s posvátnou úctou. "Chcete popis?" Žáci nadšeně souhlasí. "Dobře. Salamandina krev ztmavla. Samotná Salamande se rozdělila na dvě... osobnosti. Na osobnost Salu, tu smělejší, sebevědomější, odvážnější, a Mandy, tu stydlivější a uzavřenější. Narostla jí druhá hlava." Někteří zalapají po dechu, jiní vyprsknou smíchy. "A celá hořela! Temný oheň dokázal spálit úplně všechno. I oblečení, a tak si Sala a Mandy vynalezly vlastní látku - groll. Jejich Temný oheň však ničil dál a dokázala ho zmírnit jedině Corrat s pomocí svých ledových krystalků. A jelikož právě oheň ovládaly Sala a Mandy nejlépe, přejmenoval lid Období horka a bouří Salamande.
Jediná nevýhoda Vampů a Daemonů byla, že nesnesli vodu.
Jinak spolu všichni sourozenci, ti První, naši předci, dobře vycházeli, vzájemně si pomáhali a to zejména Ovaninu lidu. Ovani vedla svůj lid po té nejlepší možné cestě a po letech zemřela jako každý jiný člověk.
Vše se zdálo být v pořádku po mnoho desítek tisíc let. Tak dlouhou dobu všichni První nežili, jen Vampové a Daemoni - tedy Corrat a Sala s Mandy.
Ostatní sourozenci již měli své potomky, ti měli svoje děti a ty též už vychovávaly svoje. Bohužel jednoho nešťastného dne se Corrat pohádala se Salou a Mandy. Hádka prudce přešla v boj. Neví se, kdo vyhrál, ale bojem mezi sestrami započala Temná válka a nezměrná nenávist Vampů vůči Daemonům a naopak. Dvě téměř nepřemožitelné rasy se navzájem skoro vyhubily. Potom - po nekonečně dlouhé době, když je boj omrzel - nastolily mír. Daemoni se zklidnili a zmutovaly v Démony, jež se od svých předků výrazně lišili. Zůstalo jen několik set původních Daemonů. A vzápětí, jen o pár století později, zasáhla katastrofa. Vypukl Daemonský mor. Celá rasa se doslova vypařila. Démoni, oproti svým předkům obyčejní, přežili. Neměli dvě hlavy, nehořeli a ani zdaleka neovládali oheň tak dobře a přirozeně jako Daemoni. Dožívali se jen relatovně nízkého věku, který se neměřil v tisíceletích, ale v dekádách." Deiela si povzdechne, třída mlčí. "Démoni, Vampové, Věštci, Artalinský lid, Strážci noci i Lidé žijí dodnes. Daemoni jsou navždy ztraceni." Profesorka si dojatě utírá slzu. Třída je ještě chvilku zticha a potom zatleská.
V tu chvíli zazvoní a dovnitř vběhne rozrušená profesorka, Věštkyně Sora Vaticinae, a něco pošeptá Deiele. Deiela ztuhne a nevěřícně otevírá ústa.
Všichni Daemoni jsou navždy ztraceni.
Až na jednoho...
Všichni prvňáci se usazují do lavic, profesorka se postaví před tabuli a s knihou v hubených rukách začne předčítat:
"Tak ticho a poslouchejte! Legenda o Prvních.
Mladá dívka jménem Corrat svižně kráčela po cestě z písku. Padal hustý déšť a blesky o sobě dávaly vědět náhlým pronikavým světlem a mocným hromem.
'Počkej, nechoď, uhodí Blesk,' pitvořila se Corrat po svém bratrovi. Pochybovala o jeho schopnostech, zastávala názor, že věštění budoucnosti je absurdní a nemožné. To ještě nevěděla, že její bratr je Prvním. Věštcem. Bohužel byl taky jediným Prvních, jehož jméno nikdo nezná.
Corrat šla dál a ocitla se na kraji lesa - před mýtinou. Nedbala na bouři ani na bratrovo varování, pokračovala v chůzi a v půli cesty přes mýtinku ji zasáhl blesk. Corrat na místě zemřela a proměnila se, aby se mohla znovu zrodit. Když se probudila, byla bílá jako sníh, oči měla černočerně temné a kolem ní kroužily úlomky Ledu Vampů. Ano, Corrat byla první Vamp na světě," usměje se profesorka na žáky. "Mýtina se změnila v souvislou plochu ledu, který nikdy neměl neroztát. Corrat se stala Prvním a na zamrzlé mýtině si postavila pevnost. Neměla krev, a proto se jí musela živit. Dokázala ovládat blesky a dnes to díky ní dokáže každý Vamp. A jelikož zvládla ovládat i led, Období mrazu se přejmenovalo na Corrat.
Jedna z Corratiných sester - Leolias - nikdy neprožila bezesnou noc. Dokázala u lidí vyvolávat iluze a měla i další schopnosti. Od obyčejných lidí se lišila i vzhledově. Plavé vlasy se jí zelenkavě leskly, oči byly nepřirozeně velké, uši měla protáhlé a oproti ostatním mnohem špičatější. Nescházela jí oslnivá krása, ale přenádherný byl každý z jejích sourozenců. Leolias se též narodila jako jedna z Prvních. Leolias, Strážkyně Noci.
Leoliasin bratr Somini miloval vodu," pokračuje profesorka. Je ráda, že dál nemusí číst o Strážkyni. Strážci Noci byli z Démoního impéria vykázáni už hodně dávno. A je zakázané překračovat hranice.
Profesorka se nadechne. "Každý den si chodil zaplavat. Jednou se však pustil příliš daleko a smetla ho přílivová vlna. Jako jeho dvě sestry zemřel, proměnil se a stal se Prvním. Somini je předek Artalinského neboli Vodního lidu, a tudíž nemohl žít mimo vodu. Bylo po něm pojmenováno naše moře, Sominijské." Dál profesorka Deiela pokračuje mnohem veseleji, půjde přeci jen o její rasu. No, skoro.
"Somini měl ještě dvě sestry. Salamande a Ovani. Ovani byla Člověk a nemyslete si, že Člověk k Prvním nepatřil. Jediná nezemřela, protože jako Člověk se nemusela nijak měnit. Ovani se narodila s vůdcovskými a diplomatickými schopnostmi a to byly její zvláštní dary.
Salamande..." Deiela se zazubí a sklání se blíž ke knize. "Ta byla sebevědomá a plachá, odvážná a bázlivá, všechno dohromady, ale především si vždycky vedla svou. Taky hodně riskovala. A tak se stalo, že skončila v plamenech nechtěně založeného lesního požáru. Zesnula a proměnila se. Salamande se ze všech Prvních změnila nejvíce, protože se z ní stal Daemon," vyslovuje profesorka s posvátnou úctou. "Chcete popis?" Žáci nadšeně souhlasí. "Dobře. Salamandina krev ztmavla. Samotná Salamande se rozdělila na dvě... osobnosti. Na osobnost Salu, tu smělejší, sebevědomější, odvážnější, a Mandy, tu stydlivější a uzavřenější. Narostla jí druhá hlava." Někteří zalapají po dechu, jiní vyprsknou smíchy. "A celá hořela! Temný oheň dokázal spálit úplně všechno. I oblečení, a tak si Sala a Mandy vynalezly vlastní látku - groll. Jejich Temný oheň však ničil dál a dokázala ho zmírnit jedině Corrat s pomocí svých ledových krystalků. A jelikož právě oheň ovládaly Sala a Mandy nejlépe, přejmenoval lid Období horka a bouří Salamande.
Jediná nevýhoda Vampů a Daemonů byla, že nesnesli vodu.
Jinak spolu všichni sourozenci, ti První, naši předci, dobře vycházeli, vzájemně si pomáhali a to zejména Ovaninu lidu. Ovani vedla svůj lid po té nejlepší možné cestě a po letech zemřela jako každý jiný člověk.
Vše se zdálo být v pořádku po mnoho desítek tisíc let. Tak dlouhou dobu všichni První nežili, jen Vampové a Daemoni - tedy Corrat a Sala s Mandy.
Ostatní sourozenci již měli své potomky, ti měli svoje děti a ty též už vychovávaly svoje. Bohužel jednoho nešťastného dne se Corrat pohádala se Salou a Mandy. Hádka prudce přešla v boj. Neví se, kdo vyhrál, ale bojem mezi sestrami započala Temná válka a nezměrná nenávist Vampů vůči Daemonům a naopak. Dvě téměř nepřemožitelné rasy se navzájem skoro vyhubily. Potom - po nekonečně dlouhé době, když je boj omrzel - nastolily mír. Daemoni se zklidnili a zmutovaly v Démony, jež se od svých předků výrazně lišili. Zůstalo jen několik set původních Daemonů. A vzápětí, jen o pár století později, zasáhla katastrofa. Vypukl Daemonský mor. Celá rasa se doslova vypařila. Démoni, oproti svým předkům obyčejní, přežili. Neměli dvě hlavy, nehořeli a ani zdaleka neovládali oheň tak dobře a přirozeně jako Daemoni. Dožívali se jen relatovně nízkého věku, který se neměřil v tisíceletích, ale v dekádách." Deiela si povzdechne, třída mlčí. "Démoni, Vampové, Věštci, Artalinský lid, Strážci noci i Lidé žijí dodnes. Daemoni jsou navždy ztraceni." Profesorka si dojatě utírá slzu. Třída je ještě chvilku zticha a potom zatleská.
V tu chvíli zazvoní a dovnitř vběhne rozrušená profesorka, Věštkyně Sora Vaticinae, a něco pošeptá Deiele. Deiela ztuhne a nevěřícně otevírá ústa.
Všichni Daemoni jsou navždy ztraceni.
Až na jednoho...